jarní tradice a Velikonoční ceremonie v době kovidu

"Bude-li ve Středu popeleční vítr 

nebo vichr,

pak celý půst 

větrný bude." (rčení k Popeleční středě)

...

Jako přelom zimního do jarního vnímám masopust a následnou postní dobu. Letos z důvodu nouzového stavu a vládních opatření žádný hromadný masopust nebyl, ale vzpomínkově jsem se vrátila alespoň k dřívějším rokům v Roztokách. Doma se objevilo několik "masopustních" kobližek, ale s ohledem na můj psychický i fyzický stav jsem neměla kapacitu cokoli řešit. Nouzový stav a zákaz stýkání se s dalšími lidmi tomu ještě víc nahrával. Kdyby byla dcerka menší, asi se na nějaký domácí rej masek vzmůžu, ale v případě dospívající slečny už mi domácí improvizace přišla nemístná. 

...

Na popeleční středu bylo - alespoň v Plzni - docela větrno, a myslím že částečně lidové rčení dostálo svému významu i v průběhu následujících týdnů. Já osobně jsem letos postní dobu prožívala hodně niterně, bez doprovodných efektů typu "nepoužívání soc. sítí, vynechání sladkého nebo alkoholu atd". Když se dívám zpětně, v určitých oblastech jsem se postila docela hodně, aniž by to bylo cílené. Z pohledu křesťanských tradic a pojetí očekávání Velikonoc šlo rozhodně o období diskomfortu. Opět to souvisí s tím, jak jsem se celkově cítila, a k čemu jsem směřovala. 

První čerstvá zeleň se u nás objevila na začátku března, kdy jsme s chráněnkou a dcerkou přesázely asi deset primulek, narcisků, macešek a fialek. To byla sice docela velké a hlavně barvy a svěžest přinášející aktivita, ale také aktivita jediná co se příchodu jara týče. V rovnodennosti a vítání jara jsem se zmohla pouze na sundání všech zbytků zimní výzdoby v bytě, přichystání a následné zapálení svíčky po celodenním online výcvikovém dni.  Myslím že velkou roli v této strohosti hrála i nepřítomnost dcery a Honzův spíše pozorovatelský přístup (o tom jsem psala už v prosinci po Slunovratu - https://manualprozivot.cms.webnode.cz/l/zimni-slunovrat/ ). V myšlenkách mne to opět vrací k tématu sdílení tradic a svátků, a diferenci mezi slavnostmi s předškolními/menšími dětmi a dospívajícími. 

Co se doby od Popeleční středy do Velikonoc týče, dovolím si nejprve malé přehledné okénko:

První z předvelikonočních postních nedělí se říká Černá (letos 21.února), protože se ten den ženy oblékaly do černého oděvu. Speciálně na Hořovicku a Křivoklátsku se této první postní neděli říká také "neděle liščí". Tento název vznikl ze zvyku, kdy v minulosti matky tajně, v průběhu noci ze soboty na neděli pekli preclíky sypané solí a mákem. Preclíky navlékly na vrbové pruty (kolik dětí, tolik prutů), a rozvěšely po stromech v okolí domu. Nad ránem pak v neděli budily své děti s příběhem, že tudy běžela liška, která jim nechala na stromech preclíky. Děti vstaly a šly si preclíky najít a sníst. 

Druhá postní neděle nese název Pražná (letos 28.února), a odvozuje se od postního jídla "pražmo", což jsou opražená obilná zrna, ze kterých se připravovala třeba i polévka praženka. 

Třetí postní neděli se říká Kýchavá (letos 7.března), a tento název, přestože zní roztomile, má svůj původ v morové epidemii. Postupem času se kýchání přestalo spojovat s příznaky smrtící nemoci, ale stalo se naopak projevem "čištění hlavy", a nezřídka bylo kýchnutí součástí zdvořilého pozdravu. K vyvolání kýchnutí se používaly všemožné podpůrné prostředky, včetně šňupacího tabáku:). V některých končinách naší země se věřilo, že kdo na Kýchavou neděli 3x kýchne, celý další rok bude zdráv!

Čtvrtá postní neděle je Družebná (letos 14.března), a její název se váže s tradicí, kdy ženich za doprovodu družby chodil do domu, kam chtěl o pomlázce žádat o ruku budoucí nevěstu. 

Pátá postní neděle, takzvaná Smrtná (letos 21.března), je v současné společnosti známá asi nejvíce, a to kvůli tradičnímu vynášení zimy. V tuto neděli se i v minulosti vynášela a následně házela do vody nebo zahrabávala Morana, většinou slaměná figurína obalená látkami a ozdobená korálema z vyfouknutých vajíček. Zajímavé na této tradici je, že v dřívějších dobách to nebývala figurína, co se vynášelo coby symbol odcházející zimy, ale člověk (nejpíše dítě), pro tento účel vybrán. Název "smrtná" souvisí i drobnými tradicemi, například že v tuto neděli patří kousek lnu do každého okna, aby v tomto roce v domácnosti nikdo nezemřel. Dívky si po obřadném vynesení Morany domů přinášeli z lesa tzv. líta, což jsou větvičky mladého smrčku ověšené různými ozdobami (papírové věnce, pentle, vyfouklá vajíčka atd).

Šestá postní neděle se nazývá Květná, a je spojena nejčastěji se svěcením kočiček v kostele. Dalšími tradičními větvičkami, které se nechávali posvěcovat, nebo si je lidé přinášeli domů "očištěné" tekoucí vodou z lesa, patří vrba, jasan, líska či bříza. Ve většině domácností právě tyto "Květnonedělové" svazky visely po celý rok, a vždy po přinesení nového svazku se starý odevzdal ohni. Na Květnou neděli se nesmělo péct, protože by to mohlo znamenat zkázu ovocné úrody v daném roce. Naopak se doporučovalo ten den obléci nové šaty, aby v nich člověk "kvetl", a stejně tak se tento den domovy vymetali zelenými ratolestmi, které symbolicky měli domov očistit od nemravností a zhýralostí. 

.

U nás doma se zaměřujeme prakticky jen na tu Smrtnou a Květnou neděli, a letos jsme si dokonce dovolili spojit si je dohromady až 28. března. Původně jsme si naplánovali ohýnek kousek od stáje, kde máme kobylu, ale vzhledem k nečekané informaci o možné pokutě od lesníků jsme si vše odvezli zpět do Plzně. Kvůli dočasnému fyzickému zranění byla Ingrid o berlích, takže jsme museli využít veřejné ohniště. To všechno samo o sobě by nebylo špatné, ale problém nastal ve chvíli, kdy se ukázalo, že předešlí uživatelé svůj ohýnek uhasili tak festovně, že v něm nejde rozdělat nový oheň. Nepamatuju se, kdy jsem se takhle rozčilovala u zakládání ohýnku. Nakonec jsme museli polovinu ohniště zaskládat malými špalíky, a teprve na nich oheň rozdělat. Pak už šlo vše hladce. Co se atmosféry týče, cítila jsem se hrozně unaveně a v duchu si říkala, že příští rok snad situace umožní nějaké shlukování více lidí, abychom to nemuseli takto pytlikovat a vystavovat se nečekaným komplikacím (velký hlad, nervy, různí zvědavci, málo dřeva na veřejném místě atd) . 

Tradic týkajících se posledního předvelikonočního týdne je plný internet i knihy. Přesto ještě lze objevit něco nového, nebo minimálně inovativního! Můj letošní objev se jmenuje "Týdenní ceremonii" od Efemér (doprovodný program k výstavě Tady a Teď, Dům umění města Brna - https://www.dum-umeni.cz/cz/doprovodny-program/detail/id/717). Velmi mne tato aktivita, zaměřená především na rostliny a pohyb v přírodě, oslovila, a v rámci svých možností jsem se zapojila (s radostí, že tím nebudu doma nikoho otravovat, a přitom to budu moci do domácnosti přenášet). 

Zde ve zkratce přikládám jednotlivé úkoly týdenní ceremonie (28.3.- 4.4.2021):

1. úkol (28. 3.)

"Vyjděte ven za jakéhokoliv počasí. Hledejte a citlivě ustřihněte větévky vrby, lísky, jasanu, břízy, lípy, trnky nebo hlohu. Nalezené ratolesti zcela ponořte do proudící vody. Potom si je odneste domů a položte na čestné místo. Ochrání vás, váš dům a kohokoliv, komu je darujete. Jedině dnes si také můžete ušít jednoduchý oděv, který vám bude pomáhat předpovídat bouřky."

2. úkol (29. 3. - 31. 3.)

"Oddejte se soustředěnému úklidu. Dny vodní páry a vůní. Třiďte, drhněte, vymetejte, perte, větrejte a očišťujte svůj prostor od zbytečností. Čistá okna vpustí do místnosti jarní světlo. Na stranu odložte nepotřebnou věc, kterou obětujete sobotnímu ohni."

3. úkol (1. 4.)

"Ráno si natrhejte v zahradě nebo v krajině první zelené jedlé rostliny. K večeru lístky jahodníků, fialek, bršlice, popence, pampelišek, česneku medvědího, česnáčku, máty, rukoly nebo polníčku smíchejte se zálivkou z olivového oleje, vinného octa a soli.
Hladkou mouku (asi 350g) smíchejte s vodou (200 ml). Rukama vytvořte hladké pružné těsto. Vyválejte z něj placky a upečte je na pánvi. Doba mezi uhnětením a upečením by neměla přesáhnout 18 minut.
Na drobné kousky nakrájejte sušená jablka, fíky, datle, přidejte rozinky a špetku skořice. Tuto směs zalijte sladkým červeným vínem, povařte ji za stálého míchání, až zhoustne. Hotovou omáčku nalijte na nahřátý mělký talíř a posypte ji drcenými pistáciemi, mandlemi a vlašskými ořechy.
Otevřete na chvíli okno a poslouchejte poslední vyzvánění kostelních zvonů. Prostřete slavnostně stůl. Servírujte salát z hořkých bylin a chlebové placky, které namáčejte do ovocné omáčky. Zapíjejte pohárem červeného vína ředěného vodou."

4. úkol (2. 4.)

"Vstaňte velmi brzy ráno, ještě za tmy. V tichosti se vydejte ven kamkoliv k vodě. S nikým se nebavte, nezdravte a neohlížejte se. Vezměte s sebou nějakou nádobu. Do vody se můžete ponořit celí, nebo si umyjte obličej, nohy a ruce. Obřadní koupel pro zachování zdraví. Musíte vše stihnout do východu slunce. Naberte si také vodu s sebou domů. Je to voda tichá, nepoznamenaná ani ptačím pohledem. Užijte si nové ráno. Až se vrátíte domů, umyjte touto vodou svůj rodinný stůl. Celý den se snažte prožít klidně, tiše, zbytečně nepracujte a nenamáhejte se."

5. úkol (3. 4.)

"V podvečer založte radostný slavnostní oheň ve volné krajině nebo na zahradě. Spalte v něm symbolicky to, co nepotřebujete a nechcete. Jeho světlo si přineste do potemnělého domova a zapalte s ním svíci, kterou postavíte do okna. Počkejte v přítmí, než dohoří."

6. úkol (4. 4.)

"Vstaňte opět velmi brzy. Vylezte na nejbližší kopec či na nějaké vyvýšené místo a čekejte na východ slunce. Vezměte si s sebou jídlo. Po slunce východu posnídejte pod širým nebem. Rozdělte se stejným dílem. Buďte upravení a oblečení do něčeho nového, může to být úplná maličkost. Zbytky jídla - např. drobky či skořápky z vajec - věnujte trávě, stromům, vodám, zahradám nebo sadům."

.

Na celé týdenní ceremonii se mi líbila právě schůdnost v době kovidové, možnost praktikovat vše i bez dalších spoluúčastníků a zároveň s vědomím, že i další lidé napříč republikou přesně tohle dělají také. Užila jsem si vlastně všechno, co jsem zvládla v rámci týdne udělat, za zmínku stojí tajná ranní vycházka tmou k rybníku a následné vykoupání, stejně jako naprosto partizánská večerní procházka s Honzou (shodou okolností i po zákazu vycházení!) za ohýnkem a zdrojem světla pro domov. Myslím si také, že forma, jakou byla týdenní ceremonie složena, je přijatelná pro velké množství lidí napříč primárním vyznáním! Cítím radost z toho, že jsem na tuhle akci narazila, a těším se, že by se něco z ní mohlo stát v budoucnu pevnější součástí naší "jižnedětské domácnosti".

... o tom, jak jsem na Velký pátek dostala 1. dávku očkování proti koronaviru, a zároveň se s největší pravděpodobností na tom samém místě koronavirem nakazila, napíšu příště, a nejspíš už i na proměněné doméně manualprozivot.eu